Farní sbor ČCE Telč - Šach-historie

Historie kostelíka sv.Ducha v Šachu


Atypická stavba tzv. majestátního kostelíku sv.Ducha z r.1609 u obce Šach se sice nedochovala ve své původní podobě až do současnosti, lze ji však přesně lokalizovat a zřetelně je možné identifikovat část západní zdi. Shodou okolností se zachovalo o existenci a dějinách kostelíku několik závažných archivních dokumentů, takže je možné rekonstruovat jeho osudy po celou dobu jeho užívání i zanikání.
Kostelík byl postaven v r.1609 v důsledku Majestátu císaře Rudolfa II. z 9.července 1609. Tento zákon byl prvním oficiálním zabezpečením svobody svědomí pro všechny společenské vrstvy (včetně tzv. poddaných) v Evropě, vyjádřený přirozeně ve své době jako svoboda náboženská. (Existence člověka, který by se nepřiznával alespoň formálně k některému náboženskému vyznání, nebyla tehdy vůbec myslitelná) Tady začíná podivuhodná historie kostelíku.
Nepostavil si jej totiž evangelický šlechtic jako např. v blízkém Palupíně, ale postavili si jej sami poddaní, a to ještě na telčském panství Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, jednoho z místodržících, proti nimž směřovala pražská defenestrace v r.1618. Místo pro stavbu kostelíku poskytl sedlák a mlynář Martin Lahodný z hospodářství v čp.12 v Šachu.
mapa sach Bylo vybráno velmi příhodně: na samém konci jeho pozemku a (také současného) katastru obce, nedaleko původních cest spojujících Volfířov, Radlice a Šach. Důvodem vybudování kostelíku nebyla vzdálenost od evangelických kostelů; v Dačicích i ve Volfířově byly tehdy farnosti utrakvistické a v Dačicích navíc významné středisko Jednoty bratrské. Tím zajímavější je otázka po důvodu jeho vzniku. Kolem kostelíku sv.Ducha sice byli pohřbíváni zemřelí z okolí, pro takovýto hřbitůvek však nebylo třeba budovat poměrně nákladnou stavbu. Mnohem zřetelnějším motivem se zdá být záměr poskytnutí otevřeného místa setkávání pro rozhovory v duchu vzájemného respektu. Také půdorys pomocně zrekonstruovaný v hlavních rysech v sedmdesátých letech 20.století na základě tehdy ještě lépe rozeznatelných zdí nasvědčuje, že nešlo o typickou kostelní stavbu (obdobně jako např. Betlémská kaple v Praze nebyla typickým farním kostelem, ale spíše přednáškovou síní).
Kostelík byl užíván svými staviteli jistě ještě na počátku třicetileté války, konečně však byl také konfiskován a jako kaple přiřazen k volfířovské farnosti, která ovšem sama byla neobsazena a až do první poloviny 18.stol. spravována římskokatolickou farností v Dačicích. V děkanátní knize telčského děkanství z let 1668-1672 je kostelík zmiňován jako kaple vybudovaná kacíři pro pohřbívání, uvádí se i opuštěný hřbitov. Závěrem zmínky je konstatování, že nekatolíci se vrátili ke katolické víře.
Skutečnost ovšem byla jiná než přání. Vesnice Šach, Radlice, Velká Lhota a Brandlín zůstaly až na nepatrné výjimky evangelícké až do doby vydání tolerančního patentu v r.1781. Další jednotlivci či rodiny zůstali i ve Volfířově a Řečici a v dalších obcích. Kostelík sloužil oficiálně jako kaple volfířovské farnosti a konala se tam každoročně pouť o svatodušních svátcích. Klíče měl – také oficiálně, jako pověřený správce – tajný evangelík v Šachu. Neoficiálně se v kostelíku evangelíci scházeli i k občasnému slavení sv.Večeře Páně. V r. 1763 se jim to stalo osudným. Shromáždění bylo vyzrazeno a následoval velký proces. Vzhledem k tomu, že tehdy bylo ještě v platnosti útrpné právo, vypověděli někteří z účastníků při mučení (dva byli přímo ubiti) některé podrobnosti. Víme proto, že do kostelíku přišli tehdy účastníci z okolních vesnic a setkali se tam i s kazatelem ze zahraničí.
Od této doby byl samozřejmě s návštěvami kostelíku konec, ale v r.1782 se o něm znovu jednalo. Tentokrát šlo o to, zda by jej nebylo možné získat pro oficiálně uznaný toleranční sbor, aby se nemusela stavět nová modlitebna. To však bylo zamítnuto a z úředního vyjádření získáváme cenné informace. Potvrzuje se, že jde o stavbu z r.1609, je t.č. sice bez oken a velmi poškozená (na střeše i na dlažbě, krytinou zatéká), ale přesto zde stále konají duchovní z Volfířova na svatodušní svátky mše. Vyplývalo z toho, že kostelík je v používání a nemůže být evangelíkům předán. Ti si pak museli postavit novou modlitebnu ve Velké Lhotě. Zajímavé v této souvislosti ovšem je, že původně mělo být sídlo tolerančního sboru i nová modlitebna v Šachu, nikoli ve Velké Lhotě. Tak vypadala situace v prvním roce po vydání tolerančního patentu.
Kostelík však chátrat nepřestával, opravován nebyl, a tak zakrátko přestal oficiálně existovat vůbec. Jako chátrající se stále více ztrácel v 19. století, přece však byl základ jeho půdorysu včetně zbytků zdí až do 20.století ještě patrný.
Zbytky ojedinělé historické stavby svého druhu stojí dnes na pozemku, který původně náležel k domu čp.12 v Šachu, v druhé polovině 18.století však tehdejší majitel oddělil část svého pozemku (sahající od kostelíku k potoku) Bartoloměji Lahodnému, který tam přenesl i mlynářskou živnost. Tento pozemek náleží dnes skupině vlastníků.

případné komentáře do blogu